Popis
vojenské 3. díl
Osmnáctý díl je pokračováním předcházejících dvou knížek, zabývající se vojenskou tématikou související s Brnem. Naleznete zde poslední válečný rok, zánik Rakouska – Uherska a padlé Brňany, události 28. 10. 1918 a vznik Československé republiky, oficiální návštěvy, vojenské přehlídky a vojenské služby, vojenské objekty v období první republiky a brněnské vojenské osobnosti.
Texty v jazyce českém, německém a anglickém, počet stran 100. Rozměr knihy 7 x 179 x 271 mm, vazba brožovaná.
Ukázka z publikace Brno Staré pohlednice XVIII.:
Poslední válečný rok, zánik Rakouska – Uherska a padlí Brňané
Počátek roku 1918 umožnil vojenskému velení habsburské monarchie i přes katastrofální hospodářskou situaci v zemi pomýšlet na nové válečné operace. V únoru a březnu 1918 se podařilo podepsat samostatné mírové smlouvy s Ukrajinou a bolševickým Ruskem. Německá armáda obsadila celé Pobaltí a společně s rakousko-uherskými jednotkami také východní Polsko a Rusko. Tím se podařilo zajistit dopravní koridor s osmanskou říší přes Černé moře a donutit Rumunsko podepsat mírovou smlouvu. Počátkem roku 1918 stálo na Balkáně proti Ústředním mocnostem pouze Řecko a jeho odpor pokračoval jen díky nasazení spojeneckých vojsk na tzv. soluňské frontě. Okupací částí Ukrajiny a Ruska se podařilo částečně zlepšit zásobování monarchie potravinami a také se z Ruska začali vracet váleční zajatci. Ti byli většinou ve špatném fyzickém stavu, ale hlavně začali šířit revoluční myšlenky a odpor k válce.
Rakousko – uherské velení začalo plánovat velkou válečnou ofenzívu na italském bojišti, která přes počáteční problémy začala 15. června 1918.Útok vedený z tyrolského úseku byl zastaven u Asiaga odporem italských, britských a francouzských jednotek. Navíc přišlo před
ofenzívou několik velice deštivých dní, které zvedly hladinu řeky Piavy. Ta se stala v místech útoku nepřekonatelnou překážkou. Přesto se podařilo rakousko-uherským ženistům za hrozných ztrát Piavu překročit v oblasti pohoří Montello a v deltě řeky. V tomto vytvořeném předmostí zajaly úderné jednotky stovky italských vojáků. Bohužel bylo mezi nimi i několik desítek čs. legionářů, pro které zajetí znamenalo potupnou smrt oběšením. Útok měl ale slabou dělostřeleckou podporu a slabé byly i zálohy. Po několika dnech byl zastaven a Italové přešli do protiofenzívy. Část vojáků byla zajata a zbytek byl za velkých obětí evakuován zpět. Po této neúspěšné ofenzívě panoval na italském bojišti relativní klid až do 24. října 1918.
Toho dne začala italsko-britská ofenzíva a spojenci překonali řeku Piavu. V té době začaly také Dohodové mocnosti ofenzívu na Balkáně a v Rumunsku. Hrozilo dobytí uherského Sedmihradska a uherská vláda rozhodla o stažení vlastních jednotek z italského bojiště a tím se fronta prakticky zhroutila. Odpor kladly ze setrvačnosti pouze rakouské a české jednotky. Brněnské pluky (střelecký č.14 a pěší č.8) byly v té době dislokovány v Armádní skupině Belluno v rámci I. a XXVI. sboru 13. střelecké a 4. pěší divize. Oba pluky se koncem říjnových dnů vzbouřily a odmítly nadále pokračovat v boji. V těchto dnech začalo také jednání mezi italskými a rakouskými představiteli ve Villa Giusti o uzavření příměří. To bylo podepsáno 3. listopadu a začalo platit následující den. Špatným časovým harmonogramem jednání z rakouské strany se podařilo Italům získat laciné vítězství u Vittoria Veneta a zajmout asi 300 000 vojáků. Pro mnohé to znamenalo aspoň možnost se dosyta najíst. Příslušníky brněnských mysliveckých praporů číslo 17 a 25 zastihla kapitulace na západní frontě v oblasti Verdunu. Zde byli nasazeni v rámci rakousko-uherského XVIII. armádního sboru – 1. pěší divize, který vypomáhal německé armádě.
V letech 1914 – 1918 bylo z českých zemí mobilizováno přes jeden milion mužů. Podle rakouského důstojníka Dr. Wilhelma Winklera, který vedl přesné statistické údaje do 31.prosince 1917, byla daň za válečné běsnění následující: padlo 189 015 Čechů, 80 248 Moravanů a 19 018 Slezanů (Slováků padlo 40 613).V této statistice nejsou ovšem zahrnuty ztráty posledního válečného roku. Celkové ztráty Rakouska – Uherska v 1. světové válce se odhadují na 1 342 000. Ztráty národnostně: Slované 45%, Němci 30% a Maďaři 25%. Podle této statistiky padlo 4 798 občanů města Brna.
Monarchie, která ve střední Evropě existovala přes 300 let, nezanikla vojenskou intervencí, ale vlivem vnitropolitických příčin. O vznik Československa se kromě politiků zasloužili českoslovenští zahraniční vojáci – legionáři, kteří bojovali v jednotkách v Srbsku, Francii, Itálii a Rusku. Jejich celkový počet se odhaduje na 100 743 mužů, z toho padlo 4 472. Některé odhady vyčíslují přímé válečné ztráty Československa až na 420 000 mužů, úmrtnost ostatního obyvatelstva na 80 000 a úbytek v důsledku poklesu porodnosti téměř na 700 000 obyvatel. V nové republice zůstalo 210 000 válečných invalidů a 380 000 pozůstalých po padlých a zemřelých vojácích. K tomu všemu koncem války propukla epidemie španělské chřipky a její celosvětové ztráty se odhadují na 40 až 50 milionů lidí.
Nová republika byla Versailleskou mírovou smlouvou uznána za přímého nástupce padlé habsburské monarchie. Kvůli protestům z české strany byl přijat kompromis ve znění že je to „jeden za států nástupnických“, avšak „se vztahem přímého dědice s veškerou odpovědností“. Proto jsme museli přijmout závazky staré říše a vyrovnat škody způsobené státům Dohody. Celkově musely nástupnické státy zaplatit Spojencům jeden a půl miliardy zlatých franků. Rozdělení závazků bylo určeno podle výnosu daní za poslední tři předválečná léta. České země doplatily na svoji hospodářskou vyspělost a daňovou výnosnost – z uvedené sumy na ně připadlo 50% (12,75 miliardy korun).Platba byla odložena až do roku 1926 a dostala podobu „dobrovolného příspěvku na osvobození“(odečteny byly pouze škody způsobené maďarským vpádem roku 1919). Kromě toho Spojenci požadovali 4,246 miliard korun za vydržování československých legií.
Československo se muselo také podílet i na předválečném dluhu monarchie (jednalo se o sumu 5 miliard Kč a dalších 7,6 miliard Kč se zaplatilo za převzatý majetek bývalého státu a císařského dvora) a úpisy z osmi válečných půjček se staly finančním problémem vnitřních hospodářských vztahů. Přesto vznikl prosperující stát na demokratických základech.