Popis
vojenské 1.díl
Šestnáctý díl se věnuje vojsku v Brně. Brno bylo hlavním městem jedné z nejdůležitějších zemí Rakousko-Uherska a současně městem velkým, proto zde byla celá řada kasáren. Velká posádka vyžadovala i vojenské školy, vojenské nemocnice, sklady proviantu a výstrojního materiálu, střelnice a cvičiště v brněnském okolí. Vojsko se také účastnilo na významnějších slavnostních událostech probíhajících v Brně. Tématice vojenství se věnuje díl XVI., XVII. A XVIII.
Texty v jazyce českém, německém a anglickém, počet stran 112. Rozměr knihy 7 x 179 x 271 mm, vazba brožovaná.
Ukázka z publikace Brno Staré pohlednice XVI.:
Stará kasárna a vojenské objekty v Brně
(Novoměstská, Starobrněnská, dělostřelecká, zeměbranecká)
Město Brno bylo po Olomouci nejdůležitější zemskou pevností, která vynikala také početnou vojenskou posádkou. Ta musela mít zajištěno ubytování, stravování, výzbroj i další náležitosti. Ještě předtím, než vzal „erár“ tyto starosti na svá bedra, byla starost o vojsko záležitosti měšťanů. V privilegiu českého krále Václava I. z roku 1243, kterým byla Brnu udělena městská práva, je zmínka o existenci příkopu a zděné městské fortifikace.
Tehdejší opevnění bylo stavěno na náklady měšťanů, kteří zde vykonávali strážní službu. Pouze na hradě Špilberku bývalo královské a později císařské vojsko. Město uhájilo své hradby při husitských válkách, při švédském obležení roku 1645 a pruském v roce 1742. Během těchto válečných událostí museli měšťané ubytovat vojsko na své náklady. Proto již roku 1726 začíná rada budovat kasárna na Veselé ulici v místě domu Johanna Valentina ryt. Pfeffershofena. Objekt byl roku 1735 dostaven a bylo zde ubytováno 800 mužů v 56 světnicích.
Roku 1746 byla zrušena městská stráž na hradbách a vojsko převzalo strážní službu a nedaleko Veselé brány je zřízeno velitelství dělostřelectva a ženistů. Proto bylo nutné vybudovat další kasárna, která kolmo navazovala na starší budovu a byla souběžná s Panenskou ulicí a městskými hradbami. Náklady na stavbu v letech 1751 – 1753 činily 50.000 zlatých. Dalším vojenským objektem byly prachárny se strážnicemi, postavené roku 1770 na území dnešní Masarykovy čtvrti.
Důležitým mezníkem se pro armádu stal rok 1782, kdy tehdejší císař Josef II. zkonfiskoval církevní majetek. Armáda získává bývalý jezuitský klášter na stejnojmenné ulici a kartuziánský klášter v Králově Poli, ze kterých buduje kasárna. Další kláštery jako dominikánský na Dominikánském náměstí a františkánský na stejnojmenné ulici jsou proměněny ve výstrojní sklady. Z františkánského kláštera se později stává přechodná ubytovna pro vojsko (Transporthaus), který je zrušen roku 1889. Jen v letech 1885- 1895 je zde umístěna jedna setnina 25. polního mysliveckého praporu. Stejný osud potkal i Zemský dům – sídlo moravských stavů na Dominikánském náměstí a kostel sv. Mikuláše na tehdejším Velkém náměstí (dnes nám. Svobody). Pouze kostel nanebevzetí Panny Marie v areálu jezuitských kasáren je roku 1786 předán vojenské duchovní správě brněnské posádky.
Přesto se armádě nedostávalo dalších budov a roku 1807 zakoupila budovu bývalé přádelny na konci Kounicovy ulice (tehdy ul. Hřbitovní). V následujících letech je zde zřízen vojenský ústav pro výchovu chlapců. Ten byl v průběhu 19. století přeměněn na dělostřelecká kasárna, která v 80. letech 19. století používala i jízda a počátkem století také pěchota. Později slouží budova jako doplňovací velitelství pěšího pluku č.8. Po napoleonských válkách je na mapě z roku 1815 také zakreslen dělostřelecký depot v místech pozdějších dělostřeleckých kasáren na dnešní Štefánikově ulici Kromě těchto kasáren byly ještě jedny dělostřelecké zakresleny na mapě z roku 1879 na Vídeňské ulici u tehdejšího starobrněnského hřbitova. Další vojenské objekty vznikají v Brně po roce 1867 a na přelomu 19. a 20. století, kdy armádě již přestávají vyhovovat zastaralé budovy.